Výběr vzorků

Literatura: Auditorská směrnice č. 8

ÚVOD

Cílem této směrnice je vymezit faktory, které by auditor měl brát v úvahu při sestavení a výběru vzorku a při hodnocení výsledků získaných auditorskými postupy na těchto vzorcích.

Výběrem vzorků se rozumí použití testů věcné správnosti a spolehlivosti na méně než 100 % položek zůstatku účtu nebo druhu operací s cílem umožnit auditorovi získat a zhodnotit důkazní informace o určitém jevu, zůstatku účtu či druhu operace a zároveň formovat či napomáhat formovat závěr o tomto jevu.

Je důležité upozornit na to, že na určité testy se tato definice nevztahuje. Testy provedené u 100 % položek souboru nepředstavují výběr vzorků. Podobně výběr všech položek souboru s určitou charakteristikou (např. všechny položky nad určitou částku) není výběrem vzorků z části testovaného souboru, protože položky nebyly vybrány ze souboru způsobem, který by zaručoval reprezentativní výběr. Tyto mohou mít některé charakteristiky zbývající části souboru, být východiskem ke správnému závěru o této části.

Tato směrnice se týká stejným způsobem jak statistických, tak nestatistických namátkových metod výběru. Obě metody, jsou-li správně aplikovány, poskytují důkazní informace na dostatečné úrovni. Obě metody vyžadují, aby auditor uplatňoval profesionální úsudek při sestavení a výběru vzorku, při provádění testů a při zhodnocování jejich výsledků.

Sestavení vzorku
Při sestavení vzorku auditor zvažuje:
– cíle auditu,
– celkový soubor,
– rizika a míru jistoty,
– přípustnou chybu,
– očekávanou chybu v souboru,
– strukturování (stratifikace).