NEVÝHODY VSTUPU ČESKÉ REPUBLIKY DO EVROPSKÉ UNIE

Co tedy říct závěrem? Mnoho lidí uvažovalo, zda by bývalo nebylo lepší, přiklonit se k tzv. „Dánskému modelu“ vstupu, tzn. nevstoupit v tomto kole, ale pár let posečkat a sjednat si v kole příštím lepší přístupové podmínky. Bylo ovšem nutné zvážit, zda si to při naší velikosti a ekonomické síle (a závislosti na EU) opravdu můžeme dovolit. K naplnění této optimistické alternativy by bylo potřeba snížit schodkovost veřejných rozpočtů a zlepšit naši ekonomickou situaci vůči EU, což se jevilo velmi složité. Osobně jsem přesvědčen, že naše nevstoupení by zaznamenalo negativní dopad na hospodářství hlavně kvůli rušení dojednaných dohod, což by se projevilo především na finančních trzích a v podnikatelské sféře.
Existuje i krajně pesimistická teorie, která spočívá v tom, že by Česká republika byla vyřazena z okruhu přidružených zemí EU. To by mělo katastrofální následky pro naše hospodářství, především v důsledku odlivu zahraničního kapitálu, obnovení celních přehrad ve vztahu v EU, možnosti zavedení vízového režimu atd. atd.

Celá problematika by se dala shrnout slovy, že procesy globalizace a ekonomické integrace probíhají nezávisle na naší vůli a nelze činit jinak, něž se jim přizpůsobit. Právě z onoho procesu přizpůsobování pramení většina problémů charakterizovaných jako „nevýhody vstupu do EU“. Je na nás, abychom si v daných procesech našli své místo a dokázali se jim přizpůsobit, každý podnik musí představit určitou koncepci, jak se do celého systému zapojí, jak bohužel ovšem dokazují současné průzkumy, přibližně 50% našich podniků žádnou ucelenou koncepcí související s integrací do Evropy nedisponuje, tento fakt je potřeba změnit, jinak firmy zažijí tvrdý náraz v podobě zvýšené konkurence na společných trzích. Začleňování do integračních procesů je proto rozhodujícím determinantem ekonomického růstu České republiky. A jelikož náš výrobní potenciál několikanásobně převyšuje kapacitu našeho trhu, nezbývá nic jiného, než naše síly směřovat na export. Podle názoru většiny ekonomů a politologů tedy nemá ČR jinou možnost, než se na procesu fungování evropského makroregionu podílet. A nejschůdnější formou tohoto podílení je právě členství v EU i se všemi z něj plynoucími nevýhodami.