SPOLEČNÉ ZNAKY A STRUČNÝ ROZBOR JEDNOTLIVÝCH NEVÝHOD

K třetímu bodu:
Před tím, než k samotnému vstupu České republiky do Evropské Unie došlo, probíhala v Bruselu řada vyjednávání, kterých se účastnili komisaři jednotlivých států, za Českou republiku vystupoval Pavel Telička. Každý z vyjednavačů se snažil hájit zájmy své země a získat pro ni co nejvýhodnější přístupové podmínky. Je nutné zmínit, že přechodná období vznikala na obou stranách a nutno podotknout, kvantitativně jich bylo víc na straně nově přistupujících států. Velká část přechodných období se týká především makroekonomických záležitostí, např. dodržování Maastrichtských kritérií pro potenciální možnost přechodu na společnou evropskou měnu – většina ekonomů se shodne, že přijetí měny euro dříve, než budou dodržena Maastrichtská kritéria by pro českou ekonomiku mělo fatální následky. Velmi diskutovaná opatření týkající se prodlevy otevření pracovních trhů není třeba zmiňovat, v tomto případě mohu říci jen to, že se musíme snažit chápat obavy našich sousedů. Pokud se týče zemědělských kvót, které mimo jiné vyvolaly i patetické diskuse typu „zda budeme kravičkám uřezávat vemena“, přikládám zde pouze tabulky (Tab.1 a Tab. 2) pocházející z webových stránek svazu zemědělců, jejíž okomentování vyznívá víceméně pozitivně. Čísla dokazují, že na společné zemědělské politice může Česká republika jen vydělat, navzdory 25% přímým platbám do pokladny EU vzrostou roční investice do zemědělství o přibližně 7 miliard, což rozhodně není zanedbatelná suma.