Alokace úkolů a subsidiarita: praktiky a principy EU

Vymezit striktně, co by mělo ještě náležet do kompetencí států a o čem by již měla rozhodovat unie, je složité. Římská smlouva hovoří o tom, že Společenství má právo rozhodovat o plnění těch úkolů, které slouží k smlouvou vytýčeným cílům. Toto vymezení je velmi nejednoznačné a tak bylo třeba určit autoritu, která v případě sporů bude rozhodovat, touto autoritou je Evropský soudní dvůr.

3.1.1 Subsidiarita
K omezení nejasností v kompetencích, byl Maastrichtskou smlouvou vydefinován princip subsidiarity. Jednoduše řečeno, subsidiarita znamená, že rozhodnutí mají být dělána, co nejblíže lidem, kterých se dotýkají. Tedy nejprve by se mělo zvážit, zda není nejefektivnější o určité záležitosti rozhodovat na místní úrovni, pokud nelze, pak zvážit regionální úroveň, následně národní a až pokud se dojde k tomu, že rozhodnutí nelze efektivně učinit na této úrovni, přichází v úvahu EU.