Jurisdikční konkurence
Jurisdikční konkurence
Voliči mohou ovlivnit vládu dvěmi základními cestami „hlasem“ a „odchodem“. Hlasy jsme si vysvětlili v minulé části, nyní přejdeme k odchodu. Odchod si vysvětlíme na příkladu: pokud není obyvatel města spokojen s například množstvím zeleně, může odejít do města vedlejšího. Pokud je mnoho obyvatel nespokojeno s mnohými záležitostmi, obyvatel ubývá a místní vláda pomalu nemá komu vládnout, aby k tomuto nedošlo, musí se snažit právě o taková opatření, která přináší uspokojení, co největšímu počtu obyvatel. Tento efekt se nazývá jurisdikční konkurencí a je mnohem obvyklejší na místní úrovni než na úrovni celostátní, neboť ze státu do státu se již odchází obtížněji. Tento aspekt nám proto hovoří ve prospěch decentralizovaného rozhodování.
3.2.2 Od teorie k praxi
Výše jsme si vysvětlili 5 teoretických aspektů hovořících pro či proti centralizovanému/decentralizovanému rozhodování. Nicméně je velmi těžké pro každou záležitost zjistit váhy jednotlivých efektů a následně určit nejvhodnější úroveň rozhodování. My se nyní nabyté vědomosti zkusíme aplikovat na dělení kompetencí mezi EU a národní státy.
Zřejmé je to, že idea subsidiarity je dobrá idea. Dovoluje větší demokratickou kontrolu diky principu „hlasu“ a „odchodu“. Jít v úvahách dále je již ošidné, my se o to přesto pokusíme.
