Liberalizace, defragmentace a průmyslová restrukturalizace: logika a fakta

Liberalizace, defragmentace a průmyslová restrukturalizace: logika a fakta
V době, kdy byl evropský trh nejednotný, byl protkán celou řadou obchodních bariér. Před dokončením společného trhu 1968 se jednalo o cla a kvóty, před podepsáním dohody mezi EEC a EFTA 1974 o cla mezi těmito uskupeními. A nyní, ačkoliv je obchod již tři dekády bez cel a kvantitativních omezení, nemůžeme říct, že je volný. Mnoho technických, zdravotních a fiskálních bariér stále umožňuje firmám lépe obchodovat ve své zemi než v zemi sousední. Ačkoliv tato omezení se zdají jako nevýznamná, spousty těchto nevýznamných omezení dávají dohromady významnou restrikci vnitřního obchodu EU. Důsledkem je, že ačkoliv je firma dominantní ve své činnosti v domácím státě, v sousedním již hraje pouze zanedbatelnou roli. Tomuto se říká tržní fragmentace, omezuje konkurenci, udržuje ceny na vyšší úrovni a také ale umožňuje působení více hráčů na trhu. Což samozřejmě znamená neefektivitu, kdy na trhu působí i takové firmy, které by při dostatečné konkurenci nebyly schopny své zboží prodávat a mimo oněch vyšších cen s sebou také přináší horší služby, horší kvalitu apod.