Liberalizace, defragmentace a průmyslová restrukturalizace: logika a fakta

Je zvláštností, že nejvíce fůzí se uskutečňovalo v rámci jednoho státu (německá firma koupila jinou německou firmu), podíl domácích sloučení činil asi 55%. Zbylých 45% musíme ještě dále rozdělit. První skupinu tvoří firmy členského státu s firmou vně EU , zde šlo o 24%. Potom obě firmy uvnitř EU, ale každá z jiného státu, zde šlo o 15%. A ve zbylých 6% nelze partnerskou firmu firmy z členského státu přesně identifikovat (nadnárodní koncern).
Co se týká rozmístění mezi jednotlivé státy, pak vidíme, že nejvíce těchto spojení bylo učiněno v největších státech (Francie, Itálie, Německo, Velká Británie), ale s výjimkou Británie je jejich podíl menší než podíl jejich ekonomik. Itálie, Francie a Německo představují země, kde se uskuteční 36% M&A, ale jejich ekonomiky znamenají 59% výkonnosti EU15. A naopak mnoho malých zemí má tyto podíly právě naopak. Závislost mezi malým trhem a M&A je zřejmá a to z důvodu, které jsme si vysvětlovali výše při ozřejmění pojmu fragmentace trhu. Z tohoto si můžeme vyvodit jeden důležitý závěr a to, že integrace měla podstatně větší dopady v malých zemích. Dalším bodem související s důsledky restrukturalizace, jsou pravidla nepřátelského převzetí a snaha o jejich harmonizaci. Musíme říct, že mnohé země kontinentální Evropy měly tato pravidla velmi přísná, kdežto Velká Británie byla v tomto ohledu velmi liberální. Což přispělo k tomu, že efekty z restrukturalizace byly v jednotlivých zemích odlišné.