Starší historická škola
BRUNO HILDEBRAND, WILHELM ROSCHER, KARL KNIES
věřili, že obecné zákony ekonomického vývoje lze objevit pouze historickými a komparativními studiemi národních ekonomik různých zemí a různých dob. Na rozdíl od klasických ekonomů i pozdějších marginalistů se nezajímali o principy ekonomického chování člověka – jednotlivce, nýbrž o popis velkých ekonomických celků (národních ekonomik). Tento přístup nazval J. A. Schumpeter metodologickým kolektivismem (který kontrastoval zejména s metodologickým individualismem pozdější rakouské školy).
Mladší historická škola
skupina ekonomů kolem GUSTAVA VON SCHMOLLERA
Schmoller odmítal existenci univerzálních ekonomických zájmů a nesnažil se o vytvoření obecné teorie. Sch. byl kritický zejména k anglickým klasikům (Mill, Ricardo), jejichž abstraktně-deduktivní metodu odmítal jako nevědeckou. Ze stejných důvodů odmítal i ekonomii rakouské školy Carla Mengera.
Na rozdíl od Fischera nestudoval Schmoller velké společensko-ekonomické celky, nýbrž instituce v rámci národní ekonomiky. Věřil, že studiem institucí lze získat dostatečnou empirickou základnu pro formulování politických doporučení.
