6. Příčiny inflace

-vývoj cenové hladiny měříme pomocí implicitního cenového deflátoru a explicitních cenových indexů
-úroveň cenové hladiny závisí : přímo úměrně na množství peněz v ekonomice a rychlosti obratu peněz, nepřímo úměrně na velikosti reálného produktu (předpoklad: rychlost peněz se nemění)
Inflace je definována jako projev ekonomické nerovnováhy, jehož vnějším znakem je právě růst cenové hladiny. Pokud dochází k poklesu cenové hladiny, označuje se tento proces jako deflace.
K vyjádření velikosti inflace se používají cenové indexy. Nejčastěji se měří míra inflace r, kterou lze vypočítat podle vzorce: r = (CPIt+1 – CPIt) / CPIt * 100

1.poptávková inflace
-má prvotní zdroj (generátor) na straně agregátní poptávky (její nadměrný růst)
Příčiny nadměrného růstu AD:
1. úsilí trvaleji udržovat míru nezaměstnanosti pod přirozenou mírou nezaměstnanosti (tj. udržovat Y trvaleji nad Y*)
2. výrazné a trvalé vládní rozpočtové deficity, jež – nemohou-i být financovány emisí obligací a jejich prodejem na finančním, resp. kapitálovém trhu (ať z jakýchkoliv příčin, např. z příčin jeho nedostatečné absorbce) – jsou kryty emisí, resp. „tištěním“ peněz.

Motorem, který pohání poptávkovou inflaci tedy je buď nadměrně expanzivní (inflační) monetární politika nebo nadměrně expanzivní fiskální politika. V obou případech je inflace (zřetelně pak vysoká míra inflace, resp. pádivá inflace a zejména pak hyperinface) spojena s rychlým růstem peněžní nabídky (zásoby) a v tomto smyslu je poptávková (i nabídková) inflace „vždy a všude peněžním jevem“. (M. Friedman)

Proč nepřetržitá nadměrná akcelerace AD vede k neustálému zvyšování agregátní cenové hladiny, tedy generuje inflaci?
Výchozí situace: ekonomika v rovnováze, AD1 protíná SAS 1 na úrovni Y*, tj. při plné zaměstnanosti. Index nominálních mez W 1 = 1,00. Index reálných mezd W1/P1 = 1,00. Ve výchozím bodě se míra skutečné inflace rovná 0%. I očekávaná (anticipovaná) inflace, na níž jsou založeny dlouhodobé mzdové dohody mezi firmami a pracovníky, resp. odbory, se rovná skutečné inflaci, tj. 0%.
V důsledku fiskální či monetární expanze dojde k posunu AD 1 na AD2. Ekonomika změní bod rovnováhy (AD2 s SAS 1). Tím vzroste produkce oproti Y*. Současně se zvýší P na P2. Dojde k poklesu reálných mezd. Není zde dlouhodobá rovnováha, neboť došlo k poklesu W/P oproti výchozímu období, kdy byly W a W/P konstituovány a mzdové dohody uzavřeny za předpokladu, že inflace 0%. Jakmile to pracovníci poznají, budou žádat zvýšení nominální mzdy úměrně cenové hladině. Zakotví tedy míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím dojde k růstu mzdových nákladů firem a k posunu SAS1 na SAS2 která se protne s AD2 a Y se sníží. V dalším přizpůsobovacím procesu by se postupně vrátilo na Y*. Produkce a zaměstnanost začne při jednorázovém zvýšení AD fluktuovat.
Zamezit fluktuaci produkce a udržet úroveň produkce nad Y*, tj. pod přirozenou mírou nezaměstnanosti ze tak, že zvýšení AD se nebude realizovat jednorázově, ale že dojde k permanentnímu zvyšování AD, tj. k její permanentní akceleraci. AD2 na AD3. Opět se zvýší cenový index na P3.
Křivka SP vyjadřuje takové kombinace úrovní, resp. tempa růstu produkce a míry inflace, které jsou kompatibilní s danou (neměnnou) očekávanou mírou inflace : podél křivky SP je míra očekávané inflace neměnná. Rozšířená Phillipsova křivka – vztah míry inflace a míry růstu produktu.
Křivka LPC je dlouhodobá Phillipsova křivka, je vertikální a body na ní jsou body, za nichž jsou si míry skutečné inflace a očekávané inflace rovny.
• Ekonomika napravo od LPC – skutečná > očekávaná – očekávaná inflace poroste
• Ekonomika vlevo od LPC skutečná < očekávaná – očekávaná inflace se sníží

2.nabídková inflace
-inflace tlačená náklady, prvotní generátor je na straně agregátní nabídky: tímto generátorem je růst nákladů firem vyvolaný různými příčinami – růstem nominálních mezd rychlejším než je růst produktivity práce, růstem cen energie a surovin, růstem cen ostatních služeb výrobních faktorů, depreciací měnového kurzu, která zvyšuje dovoz a tím i cenovou hladinu, aj. Jde o nepříznivé nabídkové šoky, které vedou k přímému růstu nákladů firem, vedou ke zvýšení agregátní nákladové a cenové hladiny a posunují křivku krátkodobé agregátní nabídky doleva nahoru.

V důsledku depreciace domácí měny se zvýší míra inflace a zároveň klesne úroveň reálného produktu. Neutrální politika bude udržovat nezměněné tempo růstu nominálního produktu v odezvě na nepříznivý nabídkový šok. Přizpůsobovací (akomodativní) politika zcela potlačí nepříznivý efekt snížení produkce a to tím, že tvůrci hospodářské politiky zvolí vhodné tempo růstu nominálního produktu. Potlačovací politika vede k úplnému potlačení inflačního efektu nepříznivého nabídkového šoku, tj. míra inflace zůstane úrovni výchozí pozice ekonomiky. Cenou za plné potlačení inflačního efektu je však hluboký pokles produkce pod úroveň potenciálního produktu a výrazný růst míry nezaměstnanosti.

FORMY INFLACE
1.mírná (plíživá) inflace, při níž tempo růstu cen v podstatě nepřekračuje tempo růstu výroby. Roste tudíž nominální i reálný produkt. Mírnou inflaci obvykle lidé považují za přijatelnou a nesnaží se zbavovat peněz ve prospěch reálného bohatství.

2.pádivá (cválající) inflace, kdy tempo růstu výroby již zaostává za tempem růstu cen. Peníze ztrácejí svou kupní sílu a lidé se proto snaží jich držet co nejméně. Většina kontraktů je indexována cenovým indexem nebo je vyjadřována v zahraničních měnách.

3.hyperinflace je extrémní případ inflace cválající. Tempo růstu cen je vysoké, nemá již žádnou souvislost s tempem růstu výroby. Ceny jsou vysoce nestabilní a často se mění, reálné mzdy kolísají nahoru a dolů. Peníze přestávají vykonávat své funkce, částečně dochází k barteru (přímá směna zboží).

Pokud je ekonomická nerovnováha spojena s růstem cenové hladiny, mluvíme o zjevné (otevřené) inflaci. Státní orgány mají možnost administrativními opatřeními růst cen brzdit či dokonce zastavit. Nejsou však schopny administrativně odstranit příčiny inflace. Inflace se potom projevuje jako inflace potlačená (blokovaná). Jejími projevy jsou např. vynucený růst úspor, existence nedostatkových zboží, rozvoj černého trhu, atd.trvají-li příčiny inflace a dosáhnou-li určitého rozsahu, je nutno po určité době administrativní ceny přizpůsobit a obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Potlačená inflace se nakonec přemění v inflaci otevřenou. V oficiálních cenových indexech není zachycen vývoj cen výrobků a služeb společností, které produkuje stínová ekonomika. Oficiální statistika též nemusí vybrat koš výrobků, jež přesně odpovídá struktuře spotřeby domácností. Cenové indexy potom nevyjadřují skutečný růst cenové hladiny. Zde jde o skrytou inflaci.

DŮSLEDKY INFLACE
Peněžní toky propojují celé hospodářství. Inflace, která narušuje jejich rovnováhu, tak svými důsledky zasahuje všechny části ekonomiky.

1. přerozdělovací efekt
a. Postihuje příjemce fixních důchod. Nominální výše starobních důchod, stipendií, úroků z obligací a podobných příjmů se nemění, ale jejich reálná kupní síla klesá.
b. Inflace nepříznivě ovlivňuje mzdy a platy. Reálné mzdy v mírné inflaci obvykle rostou, ale za cválající inflace se prosazuje tendence k jejich poklesu.
c. Ztrácejí věřitelé a získávají dlužníci. Pokud je míra inflace vyšší než nominální úroková mzda klesá absolutně hodnota vkladů a půjček.
d. Inflace nepostihuje vlastníky hmotných statků. Cena majetku s inflací stoupá.

2. inflace má sociální dopady
Majiteli reálných hodnot nejsou obvykle sociálně slabší skupiny obyvatelstva. Jejich životní úroveň závisí na peněžních důchodech (často fixních). Inflaci proto pociťují výrazněji než majetkově a příjmově silné skupiny obyvatelstva.

3. inflace působí na rovnováhu ekonomiky
a. Pádivá inflace sice nominálně zvyšuje poptávku, reálně ji však snižuje. Reálné snížení AD může způsobit pokles reálného produktu pod úroveň potenciálního, tj. vyvolat recesi. Mírná inflace posiluje AD úměrně růstu nabídky. Stimuluje tak výrobu a zaměstnanost.
b. Inflace mění strukturu spotřeby. Rychlejší růst cen základních životních potřeb (potraviny apod.) snižuje zdroje důchodů použitelných na jiné výrobky a služby. Změny ve struktuře spotřeby vyvolávají strukturální přesuny ve výrobě, které mohou narušit rovnováhu hospodářství.
c. Vyšší inflace v zemi oproti zahraničí posiluje při pevných měnových kursech dovozy, roste převaha nabídky nad poptávkou. Převaha zahraniční nabídky oslabuje podněty k ekonomickému růstu v zemi.
d. Při pohyblivých měnových kursech nerovnoměrná tempa inflace vedou k výkyvům kursů. To se projeví v rostoucí nestabilitě všech toků, které spojují zemi se zahraničím. Jejich nestabilita může ohrozit ekonomickou rovnováhu země.

Vcelku lze říci, že pádivá inflace destimuluje ekonomickou aktivitu. Obdobné účinky má i kolísavá míra mírné inflace. Mírná a očekávaná inflace působí na rovnováhu i růst pozitivně. Praktickým problémem je udržet stabilní míru inflace. Dalším problémem je odhadnout správně budoucí tempo růstu výroby a udržet míru inflace na úrovni nižší než je tempo růstu výroby. Je však otázkou, zda vláda má nést uvedená rizika a používat mírné inflace ke stimulaci ekonomického růstu.

METODY LÉČENÍ INFLACE
– metody dezinflace
– metoda cold turkey
– gradualistická metoda