Keynesovská ekonomie

SR považuje za hlavní nástroj, který je možné používá k regulací agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti, nezaměstnanosti a HDP. V původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku formulovat jako politiku ANTICYKLICKOU, sloužící k vyrovnávání cyklických výkyvů. Tzn. při recesi má SR přecházet do schodku při konjuktuře ( při zvyšování inflace) má použít přebytek SR.

Avšak antycyklicky zaměřená rozpočtová politika způsobovala určité obtíže. Přízpůsobovat vládní příjmy a výdaje vývoji hospodářského cyklu není totiž jednoduché To plyne s obtížnosti odhadu budoucího vývoje ekonomiky. Tyto obtíže vedly postupně k tomu, že se rozpočtová politika zaměřila spíše na stimulování hospodářského růstu.

Některé příjmové a výdajové položky rozpočtu jsou konstruovány tak, aby způsobily jako tzv. VESTAVĚNĚ STABILIZÁTORY, tedy ancyklicky.

Vestavěné stabilizátory jsou opatření fiskální politiky, která po svém zavedení působí v hospodářství automatiky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů.

Vestavěný stabilizátor je nástroj, který působí protisměrně k vývojové tendenci agregátní poptáky. Klesá-li agregátní poptávky, má jí tento nástroj možnost zvyšovat a naopak.

Mezi vestavěné stabilizátory patří :
Progresivní daň z příjmů,
• pojištění v nezaměstnanosti,
• státní výkup zemědělských přebytků,
• subvence k cenám zemědělské produkce.