Demokracie, jako kontrolní mechanismus

Zájmové skupiny mají tu moc, že splnění jejich zájmů mnohem více zajistí potenciální vítězství ve volbách než plnění přání všem voličům. Ony totiž dokáží vynaložit obrovské částky na volební kampaně stran, které jejich přání plní a tyto pak přesvědčí nerozhodnuté voliče ve prospěch politiků, které tyto skupiny preferují. V rozhodování rozhodnutých voličů to nic nemění, neboť ti se při volbě řídí dle své pravo-levé orientace mnohem více než podle splnění/nesplnění konkrétního slibu. Samozřejmě, že toto nelze aplikovat absolutně, pokud se nějaká strana naprosto zpronevěří svým voličům, v příštích volbách již jejich důvěru nedostane – tento základní princip demokracie obecně funguje.

Pokud tuto teorii aplikujeme na místní a pak národní vlády, je zřejmé, že chyby vlád místních jsou mnohem více voliči vnímány a že ani zájmové skupiny na místní úrovni nejsou tak silné, aby se mohlo vládě vyplatit učinit rozhodnutí v jejich prospěch na úkor voličů.
Pokud bychom se podle této teorie měli rozhodnout pro nebo proti decentralizaci, zvolili bychom variantu pro, neboť demokratické záruky, že pokud politici nemaximalizují užitky svých voličů, nejsou zvoleni, na místní úrovni působí mnohem výrazněji.