3.2 Základní způsoby koordinace hospodářství
Ve 20. století se rozvíjí dva způsoby koordinace: příkazu a opírající se o roli cenového systému.
Principy koordinace jsou na úrovni národních hospodářství jako celku protichůdné a vzájemně nepropojitelné:
– Systém založený na příkazu předpokládá podobu centrálně koordinované ekonomiky s přísně vertikální strukturou (na níž se koordinace uskutečňuje)
– Hospodářství s cenovým systémem má koordinaci s horizontálními vazbami.
Cenová koordinace – subjekt musí mít suverenitu chování→ garantem suverenity je soukromé vlastnictví – úplná vláda nad zdroji a statky, soukromé vlastnictví se realizuje v rámci existujících omezení (právních, ekonomických) = nesmí být porušeny právní normy upravující podmínky hospodaření. Ekonomické omezení spojeno s předpokladem účelnosti používání.
Neslučitelnost je zjevná z toho, že centrálně plánované ekonomiky se snažily překonat nedostatky a poruchy fungování koordinace tržních systémů. Chtěli uspořádání lepším a spravedlivějším způsobem.