Schopnost tvořit úspory patří k důležitým charakteristikám ekonomiky
– peněžní akumulace vytváří předpoklady pro akumulaci reálnou. Úspory jde pak přeměnit na investice. Pro vytvoření rovnováhy musí platit rovnost:
Existují sklony, které se projevují u příjemce:
sklon ke spotřebě a sklon k úsporám, platí pro ně:
s – sklon k úsporám
S – úspory
Y – výše důchodu
Součet obou se rovná jedné.
Sklon k úsporám je motivován:
a) úroková míra – rostoucí úroková míra vyvolává růst sklonu k úsporám.
b) preference likvidity – potřeba mít část důchodu v hotovostní podobě k okamžitému užití (možnost využití vhodné příležitosti poskytované trhem, spekulace, pro případ nouze).
Platí také, že s rostoucím důchodem roste sklon k úsporám. Rostoucí sklon k úsporám znamená i vyšší citlivost na změny úrokové míry.
Sklony se změnami důchodů mění→ hrají roli přírůstkové veličiny:
