1. Přednáška – Neoklasická ekonomie
Ekonomie C, 2. 10. 2002
Literatura: server VŠB
Makroekonomie pro inženýrské studium – Miloš Mach VŠE
Makroekonomie – [Dordmush – Fisher]
Mezinárodní peněžní teorie – Freit
Vývoj ekonomie 20. stol.
Do 30. let – neoklasická škola
1936 – J.M. Keynes – Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz.
Rok, kdy se „zrodila makroekonomie jako samostatná vědecká disciplína.
1937 – J.R. Hicks – model IS-LM
1939 – Ronald Harrod – Model keynesovského ekonomického růstu neboli Harrodův-Domarův model (1940)
1944 – rozšířený model IS-LM
1948 – Samuelson vydal svou učebnici
1956 – Robert Solow a Swan – neoklasický model ekonomického růstu
1958 – Phillipsova krátkodobá křivka
30. až 70. léta – neokeynesiánci
60. léta – souběžně s neokeynesiánci monetaristická škola
70. – 80. léta – nová klasická makroekonomie
90. léta – nové keynesiánství
Neoklasická ekonomie
Char. Rysy: Liberalismus, minimální zásahy státu do ekonomie
Představitelé: F.A von Hayek (řazen k rakouské škole)
J.A. Schupmeter – problematika hosp. cyklu – inovační teorie
A.C. Pigou (Angličan)
R. Hawtrey (Angličan)
G. Cassel (Švéd)
I. Fisher (Američan)
Co mají neoklasikové společné?
– všichni řeší problematiku hosp. cyklů (tím se zabývali všichni soudobí ekonomové)
– char. Rys – deskripce ekonomiky – spisy spíše působily jako filozofická díla, popis slovy bez matematického aparátu
– různé názory na to, jak a proč hosp. cyklus vzniká (x společně všichni věřili, že se jedná o krátkodobý jev, dívali se na hos. Cykly spíše z mikroekonomického pohledu. Představovali si, že některá odvětví jsou v recesi a jiná v expanzi. Podle toho, kt. Odvětví převládají, vznikají v ekonomice recese a expanze. Avšak každá expanze už nese v sobě z důvodu recese v ostatních odvětvích zárodky recese, a naopak recese nese v sobě zárodky expanze, proto se hosp. cykly rychle střídají. Cykly nechápali jako hrozbu, jako ohrožení blahobytu.
J.M. Keynes
– jeho učitel A.C. Pigou
– vyvíjel se z neoklasicismu, jeho předešlá díla výrazně neoklasická
– Keynes zpopularizoval makroekonomii. Říkal, že celek není prostým součtem částí. Makro a mikro mají rozdílné přístupy a metody.
Obecná teorie
Makroekonomická identita
1) Y = E (Důchod = výdaje)
2) Y = C (spotřeba) + S (úspory) , E = C (spotřební výdaje) + I (investiční výdaje=nákup kapit. Statků)
3) Vykrátíme C – uzavřená ekonomika je v rovnováze, když to co je uspořeno je i investováno, tedy S = I
Jak úspory, tak investice jsou determinovány r, ceny jsou pružné. Kdyby vznikla nerovnováha, díky působení pružných cen by se r vrátilo zpět do rovnováhy (do E). Dočasně může existovat nerovnováha (vznik hosp. cyklů). Jen krátkodobá záležitost.
Podle Keynese
S jsou funcí Y S = f(Y)
I = f(r) ……….. neexistuje automatické konstituování rovnosti, protože každá položka je funkcí něčeho jiného
– bez zásahu státu upadá ekonomika do dlouhodobé deprese z důvodu nedostatečné agregátní poptávky
Když je ekonomika dlouho v bodě 2, musí stát ek. Stimulovat, zvýšit zaměstnanost prostřednictvím fiskálních opatření. Vyšší zam. – více peněz – větší spotřeba – růst AD.
Stát by měl pomocí G stimulovat růst I a C.
Podle Keynese jsou mzdy nepružné směrem dolů.
Nedobrovolná nezaměstnanost vzniká, když reálná mz. Sazba je vyšší než rovnovážná.
V recesi klesá nominální mzda (W) pomaleji než cenová hladina (P), proto roste reálná mzda.
Doporučení: Když bude vláda stimulovat poptávku, poroste P, ale to nevadí, bude klesat hodnota reálné mzdy, bude se zvyšovat zaměstnanost.
Představitelé neokeynesiánské školy
P.A. Samuelson
J. Tobin
R. Solow
F. Modigliani