10. Přednáška – Teorie VF – krátké období

Teorie VF – krátké období

V krátkém období je K fixní. Výstup je celkový fyzický produkt z variabilního faktoru (práce). Produkt ve fyzických jednotkách!!

TPPL = f(K, L) APPL = TPPL/L MPPL = ∆TPPL/∆L

Průběh TP
Regresivní růst do inflexního bodu (MP je rostoucí, v IB dosahuje svého maxima), poté degresivní růst až do maxima (MP klesající, v maximu TP se MP=0), poté TP klesá (MP je záporný).
V IB začíná působit zákon klesajících výnosů.
(Pozn. Výnosy z rozsahu se týkají pouze dlouhého období, kdy jsou všechny vstupy variabilní)

Pro analýzu musíme fyzický produkt z práce převést na peněžní jednotky:

MRPL = (MPL * NMR)

Optimum produkce je dosaženo, když MRPL = MCL.

MRPL příjem z mezního produktu práce
MPL mezní fyzický produkt
NMR čistý mezní příjem (příjem z dodatečné prodané jednotky)
MCL mezní náklady práce (na dokonalém trhu MCL = W, které je dáno trhem a firma nemůže ovlivnit, na nedokonalém trhu se MCL mění (klesá) s každou další zaměstnanou jednotkou)

Jiné tvary TP
– TP je popsána kvadratickou rovnicí (zákon klesajících výnosů působí už od začátku, MP klesá v celém oboru hodnot)
– TP je lineární (MP je konstantní)

Náklady produkce

Pojetí nákladů produkce:
1. účetní – uvažujeme pouze explicitní náklady na nákup VF, zjistitelné z účetních knih. Jsou to náklady z vnějšku firmy ( proto ex-). Jsou to náklady mzdové, materiálové, kapitálové…
2. ekonomické – mimo explicitních nákladů uvažujeme ještě implicitní náklady. Náklady alternativní, obětované příležitosti zdrojů vlastníka firmy)

V souvislosti s tímto rozlišujeme:
1. účetní zisk – příjmy snížené o explicitní náklady
2. ekonomický zisk – zahrnujeme navíc implicitní náklady. Jsou-li implicitní náklady pokryty, firma nemá důvod přesouvat činnost do jiných oblastí  dosahuje normálního zisku  příjmy – (implicitní + explicitní náklady) = 0. Pokud by byl rozdíl kladný, jednalo by se o ekonomický zisk
3. ekonomická ztráta – výhodnější bude převést zdroje do jiné oblasti, tam, kde budou lépe zhodnoceny

Psychologická renta
V případě, že subjekt dosáhne ekonomické ztráty, nemusí automaticky přecházet do jiných oblastí. Pojem psychologická renta vysvětluje, že jsou zde ještě další psychologické faktory, které danou ztrátu eliminují (svoboda, zájem, koníček, volnost rozhodování). Dalo by se hovořit o alternativních příjmech, těžko měřitelných.

Členění nákladů

– fixní (nemění se s výstupem) x variabilní
– soukromé x společenské
– celkové x průměrné x mezní
– krátkodobé x dlouhodobé (všechny jsou variabilní)
– umrtvené náklady (sunk costs)  náklady, které již byly vynaloženy a nejdou už dostat zpět (nezahrnují se do marginální či přírůstkové analýzy)
– přírůstkové náklady  přírůstková analýza – když se rozhodneme přijmou určitá opatření, která změní výstup. V případě marginálních nákladů se jedná o změnu o jednotku a v případě přírůstkových nákladů se jedná o změnu o libovolný počet jednotek

Fixní náklady TFC = K * PK Variabilní náklady TVC = L * PL
Krátkodobé celkové náklady STC = TFC + TVC
Průměrné náklady AFC = TFC/Q AVC = TVC/Q SAC = STC/Q
Mezní náklady SMC = dTC/dQ = dTVC/dQ (jak se mění Q, když se změní TC o jednotku; změna FC je nula, proto dTVC)

Křivka TP je zrcadlový obraz TVC (podle osy y).
Když TP roste rychleji, roste TVC pomaleji.
Když MC klesá, MP roste.

TVC = L * PL
AVC = (L*PL)/Q = [1/(Q/L)] * PL = (1/APL) * PL
SMC = (∆L/∆Q) * PL = [1/(∆Q/∆L)] * PL = (1/MPL) * PL

Jestliže výstup je na úrovni R TC jsou pak ve velikosti A. AVC získáme, když podělíme AR/0R.
AVC se rovnají sklonu sečny vedenou počátkem do bodu na křivce TP (sklon křivky 0A).
MC se rovná sklonu TVC v každém bodě (sklon křivky 0X – MC v bodě C).
MC = AVC pouze v jednom bodě a to tam, kde se sklony sečny a tečny rovnají (v bodě C).

Dlouhodobé náklady

a) spojitá změna K (viz. obrázek č. 7)
b) nespojitá změna K (viz. obrázek č. 8)

Ad a)
Každé úrovni K odpovídá jedna křivka SAC. Optimální využití kapacit výroby je v krátkém období tam, kde jsou minimální SAC (vlevo nedostatečně využívá, vpravo nadprůměrně využívá kapacity). V dlouhém období může fa snížit náklady na jednotku, což v grafu znamená posun SAC doprava do SAC2.
V dlouhém období je možno minimalizovat AC, je možno měnit K.

LAC (někdy nazývána obálková křivka) – obaluje křivky SAC v dlouhém období. Neprochází minimy SAC, ale je tangentou k těmto křivkám.
Křivka je hladká, pokud můžeme měnit K spojitě.
U LAC dosahuje firma úspory z rozsahu. Mohou nastat 2 skutečnosti:
1. dosahuje úspory z rozsahu. V grafu je to od počátku do Q2, kde jsou úspory z rozsahu maximální
2. dosahuje ztrátu z rozsahu – většinou spojováno se selháváním řízení. Jedná se o příliš velké kolosy, těžko řiditelné. V grafu od bodu Q2 doprava.

Ad b)
Změny jsou nespojité, křivka LAC má tvar obláčku. Kapacity se nemění spojitě, ale po jednotkách.

Když SAC = LAC, pak také musí platit, že SMC = LMC (viz. obrázek č. 9)
Když LMC je nižší než LAC, dosahuje firma úspory