9. Přednáška – Teorie spotřebitele – mezičasový výběr

Teorie spotřebitele – mezičasový výběr

Spotřebitel se rozhoduje kolik spotřebuje v současnosti a kolik v budoucnosti. Můžeme znázornit prostřednictvím indiferenční analýzy. MU se řídí:
a) netrpělivostí – dáváme přednost spotřebě současné před budoucí
b) nasycenosti spotřeby – když omezíme současnou spotřebu a přesuneme ji do budoucna, kdy nám může přinést větší užitek

Křivka IC znázorňuje kombinaci současné a budoucí spotřeby, která přináší spotřebiteli stejný užitek.
Posun po IC nahoru znamená nahrazování současné spotřeby spotřebou budoucí při stejném uspokojení.

Mezní míra časové preference
Kolika jednotkami budoucí C musí spotřebitel nahradit ztrátu jednotky současné C při stejném uspokojení. Je rovna IC v daném bodě.

V tomto modelu možnosti představují současnou a očekávanou budoucí C.
Co spotřebitel nespotřebuje, může uspořit. Spotřebitel může spotřebovávat i na dluh.

Zavádíme veličiny:
Současný důchod Y1
Budoucí důchod Y2
Reálná ú.m. r

PŘ:
Y1 = 100, Y2 = 50, r = 5 %
Maximální budoucí spotřeba (v současnosti nespotřebováváme nic)
= Y1 * (1+r) + Y2 100*1,05 + 50 155 (bod B v grafu č. 10)

Maximální současná spotřeba (vypůjčíme si celý budoucí důchod na současnou spotřebu)
= Y1 + Y2 / (1+r) 100 + 50 / 1,05 147,6 (bod D v grafu č. 10)

Další kombinace na rozpočtové linii. Spotřeba 2. období je dána rovnicí:

C2 = Y2 + (Y1 – C1)*(1+r), po úpravě C2 = Y2 + Y1 * (1+r) – C1 * (1+r)
Sklona LR je tedy dán –(1+r)

Z grafu č. 10 lze vyčíst:
0C je spotřebováno v současnosti, částka CY1 je uspořena.
V 2. období spotřebováno 0Y2 a může zvýšit spotřebu o Y2A, což se rovná CY1 * (1+r).

Při růstu (r) roste budoucí spotřeba a snižuje se současná C (vyplatí se spořit)

Růst (r) má dva efekty:
A) substituční efekt – růst (r) zdražuje současnou C
B) efekt bohatství – růst (r) zvyšuje bohatství v budoucnu a člověk má v budoucnu tendenci více spotřebovávat snižuje úspory v budoucnu

Výsledný efekt závisí na tom, který efekt u spotřebitele převáží.

Trh výrobních faktorů

Existencí firem, které uspokojují naše potřeby za nás, se snižují transakční náklady.
Cílem podniku předpokládáme zisk.

Rozhodování o výrobě může probíhat v různých časových rovinách. Rozlišujeme 4 časová období:
1. velmi krátké období – okamžité období, momentální stav
2. krátké období – alespoň 1 vstup je fixní. Fixní je K analýza využití kapitálu
3. dlouhé období – všechny vstupy jsou variabilní
4. velmi dlouhé období – uvažuje vliv vědecko-technického pokroku

Nás bude zajímat krátké a dlouhé období. Nedá se přesně určit délka období. Rozlišujeme podle proměnlivosti vstupů.

Produkční fce v dlouhém období

Q = f(a, b, c,…,z)
Kde Q je maximální výstup a hodnoty v závorce jsou vstupy.
Maximální výstup je závislý na výrobních faktorech. Ukazuje nám jak množství výstupu závisí na využití specifických vstupů nebo zdrojů. Je to maximální výstup, který může být vyroben.
Omezujeme se pouze na dva vstupy a to na K a L.

Q = f(K, L)

Můžeme znázornit:
a) graficky (viz. Obrázek č.2 a č. 3)
b) tabulkou (viz. Obrázek č.1)
c) rovnicí

Danou úroveň Q můžeme získat možnou kombinací K a L.

Řeší se podobně jako teorie spotřebitele. Křivky:
Izokvanta – spojuje kombinace L a K, s kterou lze získat stejné množství výstupu.
Izokosty – vyjadřují kombinace L a K, které si může firma dovolit se stejnými náklady

Ze sklonu izokvant můžeme odečítat jak bude firma substituovat jeden vstup druhým vstupem.

Mezní míra technické substituce (MRTS)
– sklon izokvanty

= ∆K/∆L = -MPL/MPK kde MPL je mezní produkt práce a MPK je mezní produkt kapitálu
Tvar izokvant
a) Když je MRTS klesající, konvexní k počátku, jsou vstupy nedokonalými substituty
b) Když nelze jeden vstup nahrazovat druhým, MTRS = 0, izokvanty mají tvar L, jsou vstupy nesubstituční
c) Když MRTS je konstanta, izokvanta je přímka, substituují se vstupy v dokonalém poměru, jsou vstupy dokonalé substituty

Izokvanty jsou zpětně zakřiveny mezní produkt může být záporný = celkový Q se s růstem faktorů snižuje. (např. když zaměstnavatel zaměstná moc pracovníku, budou se navzájem překáže, produkt bude nižší, než kdyby jich bylo míň). Takové chování je neefektivní.
Zpětně zakřivené části izokvant (tam, kde mají kladný sklon) představují technicky neefektivní kombinace výroby.
Jestliže má izokvanta negativní sklon, zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby, protože kdybychom ubrali jeden výrobní faktor při stejném objemu 2. faktoru, musel by Q klesnout.

Když označíme inflexní body (tam kde se mění sklon izokvanty) a tyto části odsekneme, to co zůstane uvnitř je ekonomický region produkce, který zahrnuje technicky efektivní kombinace výroby. (viz. Obrázek č. 6)

Ekonomicky efektivní kombinace výroby jsou v bodech, kde se střetávají izokvanty a izokosty. Je to taková kombinace vstupů, která umožňuje vyrobit Q s nejnižšími náklady.

Která z technicky efektivních kombinací bude zároveň ekonomicky efektivní, záleží na relativních cenách výrobních faktorů sklon izokvanty je dá poměrem cen vstupů

V ekonomicky efektivních kombinacích se sklony izokvant a izokost rovnají.

Při zvýšení nákladů se izokosta posunuje rovnoběžně doprava nahoru.

Stezka dlouhodobé expanze (EP)
– kombinace L a K, kdy vyrábíme Q s nejnižšími náklady při různých úrovních nákladů.
– Dlouhodobá, jelikož dochází ke změně všech výrobních faktorů

Krátkodobá stezka expanze (TP)
– dochází pouze ke změně L, K je stejná
– kdyby chtěla firma zachovat velikost výstupu a snížila by L, vyráběla vy s vyššími náklady.

Výnosy z rozsahu
– sleduje se jak působí změna vstupů na změnu výstupu
– předpokládá se, že vstupy se mění proporcionálně (stejně)

Rozlišujeme:
a) rostoucí (růst vstupů větší růst Q)
b) konstantní (růst vstupů Q roste stejně rychle)
c) klesající (růst vstupů pokles Q)