12) Úloha vlády v ekonomice – makroekonomické problémy

Úloha vlády v ekonomice – makroekonomické problémy

Na základě rozumné volby makroekonomické politiky – takové, jako je úroveň a struktura a zdanění nebo výdajů – může země urychlit nebo zpomalit svůj hospodářský růst, podnítit rychlou inflaci nebo zpomalit růst cen, dosáhnout deficitu nebo přebytku v zahraničním obchodě.

Pro oceňování makroekonomické výkonnosti jsou rozhodující čtyři cíle – týkají se produktu, zaměstnanosti, cen a zahraničního sektoru.

1. Produkt
Základním měřítkem hosp. úspěšnosti země jej její schopnost vytvářet pro své obyvatelstvo vysokou úroveň výroby ekonomických statků a služeb.
Hrubý národní produkt (GNP) vyjadřuje tržní hodnotu všech statků a služeb, které byly vyroben v dané zemi za rok.
Nominální GNP je vyjádřený v běžných čili skutečných tržních cenách.
Reálný GNP – měřený souborem konstantních či neměnných cen (např. za rok 1990)
Potenciální produkt -kombinováním základních vstupů s disponibilními technologiemi můžeme vyrobit maximální udržitelnou úroveň vstupu.
Cílem je dosažení vysoké a rostoucí úrovně reálnéhoproduktu.

2. Zaměstnanost
Dalším hlavním cílem makroekonomické politiky je vysoká zaměstnanost, která ale zároveń vyžaduje nízkou nezaměstnanost.
Lidé chtějí mít možnost nacházet výhodná, dobře placená zaměstnání a nacházet je snadno.

3. Ceny
Makroekonomickým cílem je zajištění stabilních cen při volných trzích. Cenová stabilita znamená, že se celková cenová hladina ani rychle nezvyšuje, ani nesnižuje.
Součástí stability cen je udržená volných trhů, což znamená, že ceny a množství by měly být v co největší míře určovány tržními silami, nabídkou a poptávkou.

4. Zahraniční hospodářská politika
Cílm je prosazování vhodné zahr. hosp. politiky. Mezinárodní ekonomie zahrnuje obchod mezi zeměmi.
Rozdíl mezi korunovou hodnotou vývozů a korunovou hodnotou dovozů označujeme jako čisté vývozy (= saldo zahraničně obchodní bilance).
Bedlivě jsou sledovány měnové kurzy jednotlivých zemí.Představují cenu jejich vlastní měny vyjádřenou v měnách jiných zemí.
Když se měnový kurz země zvyšuje, její vývozy se stávají dražšími, mohou méně konkurovat na světových trzích, a v důsledku toho se vývozy ve vztahu k dovozům snižují. Je-li tomu naopak, míra inflace má tendenci růst, stoupají dovozní ceny.

Při dosahování těchto cílů má úspěch jen málo zemí, ale většina vyspělých zemí se snaží neustále hledat nástroje, jak se k těmto cílům přiblížit.

Nástroje makroekonomické politiky
Hospodářskopolitický nástroj je ekonomická proměnná přímo nebo nepřímo kontrolovaná vládou; změny v nástrojích h. p. ovlivňují jeden nebo více makroekonomických cílů. To znamená, že změnami v monetární, fiskální a dalších politikách může vláda řídit ekonomiku směrem k lepší kombinaci produktu, cenové stability, zaměstnanosti a zahraničně obchodních cílů.

Fiskální politika – spočívá ve stanovení úrovní zdanění a výdajů k ovlivnění makroekonomické výkonnosti.
Výdaje (= vládní výdaje na statky a služby) jsou nástrojem, kterým vláda stanoví relativní rozsah veřejného a soukromého sektoru, tedy podíl GNP spotřebovávaný spíše kolektivně než soukromě.Vládní výdaje ovlivňují úroveň výdajů v NH a mohou tak ovlivnit i úroveň GNP.
Zdanění – omezuje důchody obyvatelstva (vyšší daně sníží důchody, klesno výdaje na spotřebu, sníží se agregátní poptávka, poklesne GNP); pomáhají stanovovat ceny, s nimiž se firmy a jednotlivci setkávají na trzích.

Monetární politika – zahrnuje regulaci peněz, úvěrů a bankovní soustavy země její centrální bankou.

Důchodová politika – jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;

2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;

3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.

Zahraniční ekonomická politika – obchodní politika, vymezování měnového kursu nebo dokonce monetární a fiskální politika, usiluje o udržení dovozů v souladu s vývozy a o stabilizaci měnových kursů. Vláda se stále častěji účastní jednání v zájmu koordinace svých makroekonomických cílů a hospodářskopolitických opatření.
Tato opatření sestávají z cel, kvót a dalších nástrojů, které omezují nebo podporují vývozy a dovozy. Většina z nich má však obvykle malý dopad na makroekonomickou výkonnost.
Regulace měnového trhu – některé systémy ponechávají měnové kursy zcela volné, jiné stanový pevný měnový kurs ve vztahu k jiným měnám.

Makroekonomie se zabývá volbou mezi hlavními alternativními cíli ekonomiky. Země nemůže mít současně vysokou spotřebu a rychlý růst. Snížení vysoké míry inflace vyžaduje buď období vysoké nezaměstnanosti a nízkého produktu, nebo zasahování do volných trhů mzdovou a cenovou politikou.
Kombinovaná fiskálně monetární politika
Monetární a fiskální politiku lze použít nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. – změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou na podnikové investice , spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Cílem této kombinované h. p. je povzbuzení investic zvýšením úspor veřejnosti.

Ekonomie strany nabídky – snížení daní za určitých okolností může zvýšit přijmy vlády . Největší význam mají právě daně – tedy fiskální politika.

Monetarismus – hlavním determinantem GNP je nabídka peněz, nikoliv jakákoli opatření fiskální politiky. Optimální stav je tehdy, kdy nabídka peněz roste stabilně, pak roste stabilně i GNP. Monetaristé jsou zastánci minimálních zásahů vlády do trhů.

Ekonomie hlavního proudu – na rozdíl od monetaristů tvrdí, že na AD působí kromě nabídky peněz též C, G, TX a X. Fiskální i monetární politika může ovlivnit AD, v krátkém období i GNP (díky krátkodobé strnulosti mezd a nákladů).

D l o u h é o b d o b í – všichni se shodnou, že AS je téměř kolmá, proto změna AD ovlivní pouze cenu, ne tak už produkt.

K r á t k é o b d o b í
• monetaristi – AS je kolmá, stejná situace jako v K.O. – doporučují minimální zásahy státu
• hl. proud – vše záleží na elasticitě AS
• Kaynesiánci – AS je vodorovná, změna pouze v GNP, strnulé mzdy