13. Přednáška – Oligopol – pokračování

Oligopol – pokračování

Cenové vůdcovství

Jedna firma iniciuje růst P a očekává, že ji ostatní firmy budou následovat. Následník má zalomenou popt.křivku.

Typy cenového vůdcovství:
1. barometrický cenový vůdce – na trhu je jedna firma, která má schopnost odhadnout, kdy nastává příznivá situace (klima) pro změnu ceny, zákazníci budou ochotni akceptovat růst P. Pokud cenové vůdcovství selže, firmy mohou přijít k nezávaznému stanovení cen nebo tajným dohodám.

2. cenový vůdce s nízkými náklady – jedna firma má nákladovou výhodu (má nejnižší náklady na jednotku produkce), ostatní firmy nebudou chtít konkurovat změnou P, v případné cenové válce by jejich ztráty byly velké

3. dominantní cenový vůdce – firma je dominantní vzhledem ke konkurentům nebo velikosti trhu. Malé firmy raději přijmou pozici následovníků, jsou ve stejné situaci jako v dokonalé konkurenci, jsou cenovými příjemci. Dominantní firma nemusí být dominantní pořád, do odvětví mohou vstoupit i další firmy nebo malé firmy mohou růst a tím ztrácí dominantní firma své dominantní postavení.

Další případy stanovení cen v oligopolu:
– tajné dohody (koluzivní oligopol) aplikuje se teorie her, Nashova rovnováha. Jedná se o dohody týkající se cen, rozdělení trhu, produkce…
– nezávislé stanovení cen
– paralelní úprava cen
– cenové vůdcovství (viz výše)
– necenová konkurence – reklama, obal, diferenciace produktu

Kdy použít cenovou a kdy necenovou konkurenci?

Cenová – když jsou produkty srovnatelné (auta, počítače). Zákazník si může dát do poměru cena/výkon a poté se rozhodnout, který produkt si koupí.

Necenová – těžko se srovnává, výrobky mají subjektivně hodnotitelné vlastnosti (např. chuť). Jedná se hlavně o jídlo, pití, krmivo pro zvířata… Můžeme porovnat až po spotřebě.

Chování oligopolu v dlouhém období

Částečné bariéry vstupu – potencionální konkurence.
Cílem DK je maximalizace zisku zisk zvyšuje atraktivnost odvětví vstup nových firem do odvětví v dlouhém období normální zisk.
Obdobně je to i u oligopolu v dlouhém období. V krátkém období firmy nemaximalizují zisk, ale prodej, aby nelákaly příchod nových firem, ale v dlouhém období.

Baumolův model

Oligopoly v krátkém období maximalizují prodej. Stanoví minimální zisk (π*) vyrábí potom na úrovni Q2. V dlouhém období vyrábí na úrovni Q1, maximalizují zisk (MR = MC).

Kritéria výše zisku:
1. úroveň zisku musí uspokojit vlastníky
2. zisk musí být takový, aby to nemělo negativní vliv na cenu akcií

K čemu vede maximalizace prodeje?
Z pohledu D to znamená, že při vyšším výstupu bude nižší cena.

Dopady nízké ceny:
1. nižší cena bude odrazovat od vstupu do odvětví politika nízkých cen (náklady na překonání bariér vstupu jsou vyšší než cena)

2. při nižší ceně má firma více zákazníků ti jsou této firmě loajální, nechce se jim přecházet na výrobek jiné firmy. Jsou již zvyklí, důvěřují této firmě.

3. větší tržní podíl vytváří podmínky pro prodej komplementárních výrobků důležité u výrobků dlouhodobé spotřeby (náhradní díly, servis…)

Rozhodování za rizika a nejistoty

– subjekty, které se rozhodují mají možnost získat úplné info o situaci (v praxi tomu však tak není)

Stav info může být takový:
a) máme úplné info – jistota – výsledek je předvídatelný čistě a jednoznačně. Jako subjekt můžeme předpovědět výsledek každého rozhodnutí

b) neúplné info – riziko a nejistota – můžeme předpovědět několik možných výsledků, nevíme však, které nastanou, můžeme určit pouze pravděpodobnost

O riziku se hovoří tehdy, kdy je pravděpodobnost stanovena na objektivním základě (výsledek pozorování, matematické určení).
Nejistota je stanovena na subjektivním základě (vlastní úsudek, intuice, vlastní zkušenost).

Objektivní stanovení pravděpodobnosti:
a) a priori (předem, ex ante) – matematicky (např. hod kostkou, mincí)
b) a posteriori (následně, ex post) – na základě minulé zkušenosti (např. v pojišťovnictví sledují se statistiky, čestnost výskytů, podle toho se stanoví pravděpodobnost toho, že tato situace opět nastane)

Tab.č.1-5
Očekávaná hodnota rozhodnutí = ∑ očekávaných hodnot každé úrovně zisku

EPV – očekávaná současná hodnota – naše rozhodnutí se netýká pouze jednoho období, ale i dalších období musíme diskontovat.

Tab.č. 1-6
V této tabulce jsou situace, které mohou nastat.
Jakou situaci vybereme závisí mimo jiné i na našem vztahu k riziku:

1. preference rizika – obě hodnoty (riziko, výnos) jsou goods, tzn. že větší množství je preferováno před menším množstvím

2. neutrální vztah – zajímáme se o výnos (goods), ale nezajímáme se o riziko (neuters). Nejlepší příkladem jsou sportovci (ochotni podstoupit zranění, ignorují riziko zranění, aby vyhráli)

3. averze vůči riziku – riziko je bads, výnos goods. Preferujeme menší množství rizika před větším. K riziku nejsme averzní všichni stejně. Při stejné míře rizika požaduje každý jiné množství výnosu . Čím větší je naše averze vůči riziku, tím větší sklon mají naše indiferenční křivky.

Riziko měříme pomocí směrodatné odchylky:

Rizikovost souvisí s tím, jak se očekávaný výsledek odchyluje od očekávané hodnoty.
Čím větší je σ, tím více je situace rizikovější.