18) Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury.

Mikroekonomie

18. Rovnováha firmy v oligopolistické struktuře, charakteristika této struktury. Teoretické modely oligopolu (Cournotův model, Stackelbergův model, modely na bázi teorie her).

Charakteristické rysy oligopolu
Oligopolní tržní struktura předpokládá činnost pouze několika firem v odvětví a produkce každé z nich představuje značný tržní podíl a rozhodování firem je závislé.
Tři předpoklady:
1. Relativně malý počet výrobců v odvětví.
2. Charakter vyráběného produktu může být jak homogenní, tak diferencovaný. V případě homogenního produktu jde o tzv. čistý neboli homogenní oligopol. Pokud firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt, hovoříme o diferencovaném oligopolu.
3. Mohou existovat bariéry vstupu do odvětví. Existence oligopolu je ovlivněna vztahem mezi velikostí trhu a optimální velikostí firmy (tj. velikostí, která umožňuje firmě realizovat úspory z rozsahu). Pokud bude trh vzhledem k optimální velikosti firmy v odvětví malý, potom bude tržní poptávku zřejmě zajišťovat malý počet firem. Obr. str. 308

Základní východiska modelů oligopolu
Q – výstup odvětví qi – výstup firem
P = f (Q) P = f (q1 + q2 + … + qn)
i = TRi (qi) – TCi (qi) i = f (Q) * qi – TCi (qi)
i = f (q1 + q2 + … qn) * qi – TCi (qi)

Kartel
Odvětví je reprezentováno skupinou několika firem chovající se jako monopol s mnoha závody. Cílem kartelu je maximalizovat celkový zisk daného odvětví.
= P * Q – TC1 (q1) + TC2 (q2) + … + TCn (qn)
Nutná podmínka maximalizace společného zisku kartelu:
/ qi = MR (Q) – MCi (qi) = 0 MR (Q) = MCi (qi)
Celkový zisk kartelu bude maximální při výrobě takového výstupu, při němž je přírůstek společného celkového příjmu kartelu – MR (Q) – stejně velký jako přírůstek celkových nákladů každé členské firmy kartelu – MCi (qi). Obr. str. 311
Problémy spojené s organizací oligopolního odvětví formou kartelu:
• Určování výrobních kvót členských firem může narazit na jejich neochotu poskytnout dostatečné a pravdivé údaje o nákladech.
• Protože členské firmy kartelu vyrábějí výstup, při němž cena převyšuje jejich mezní náklady, mají tendenci jeho velikost tajně zvyšovat.
• Určení optimálního výstupu vyžaduje znalost tržní poptávkové křivky, což může být spojeno s dodatečnými náklady.
• Ve většině zemí zákonodárce zakazuje podobné dohody výrobců spojené s koordinací jejich činnosti při stanovení ceny a výstupu, protože takové dohody omezují konkurenci.
• Protože jsou kartelové dohody právně nepřípustné, není možné si právní cestou vynucovat jejich dodržování jednotlivými členy.
• Pokud některé členské firmy kartelu realizují podstatně vyšší zisky než jiné členské firmy, mohou u těchto méně ziskových firem vznikat odstředivé tendence. Vysoce ziskové členské firmy mohou vyplácet méně ziskovým členům tzv. postranní platby.
Kartel není stabilní struktura.

Cournotův model
V odvětví existují pouze dvě firmy (duopol), které vyrábějí zcela homogenní produkt, mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku. První (i-tá) firma považuje při rozhodování o velikosti svého výstupu výstup konkurenční (j-té) firmy za konstantní.
J-tá firma nebude změnou výstupu reagovat na změnu výstupu i-té firmy, tzn. qj / qi = 0.
Mění-li i-tá firma velikost výstupu, znamená to i změnu ceny: P / qi 0.
Nutná podmínka maximalizace zisku:
i / qi = MRi (qi) – MCi (qi) = 0 MRi (qi) = MCi (qi)
Celkový výstup duopolu: Q = q1 + q2 a jeho tržní cena bude P (Q) = P (q1 + q2).
Zisková funkce: 1 = P (q1 + q2) * q1 – TC (q1)
Pro různé konstantní úrovně výstupu druhé firmy budou existovat různé výstupy první firmy:
q1 = f1 (q2), což je reakční funkce. Obr. str. 314
Cournotova rovnováha je stabilní. Příklad str. 314-316
Za předpokladu rostoucích mezních nákladů je rovnovážný výstup v Cournotově modelu větší než výstup kartelu. Mezní příjem firmy v Cournotově modelu je větší než mezní příjem odvětví v kartelu.
Mezní příjem kartelu: MR (Q) = P + (q1 + q2 + … + qn) * (P / qi)
Mezní příjem firmy v duopolu: MRi (qi) = P + qi * (P / qi)

Stackelbergův model oligopolu
Stejné předpoklady jako Cournotův model s výjimkou vzájemné reakce firem (qj / qi 0).
Příklad str. 318

Oligopol s cenovým vůdcem
Jedna firma v odvětví přebírá iniciativu při stanovení cen a ostatní firmy tuto cenu přebírají.
• Cenové vůdcovství s dominantní firmou
Dominantní firmou je firma jejímiž jedinými konkurenty jsou četné menší firmy na tzv. konkurenčním okraji. Firmy nalézající se na konkurenčním okraji, se chovají jako dokonale konkurenční firmy: za cenu určenou dominantní firmou mohou prodat jakýkoliv objem výstupu a jejich individuální poptávková křivka je proto při dané ceně horizontální. Podmínkou maximalizace zisku firem na konkurenčním okraji je rovnost přebírané ceny a mezních nákladů každé z nich.
Dominantní firma určuje velikost svého výstupu jako rozdíl mezi tržní poptávkou a nabídkou firem představujících konkurenční lem. Obr. str. 320
• Barometrické cenové vůdcovství
Model s barometrickou firmou předpokládá měnící se firmu v pozici cenového vůdce.

Model se zalomenou poptávkovou křivkou
Firmy v oligopolu vyrábějí diferencovaný produkt. Pokud jedna z firem oligopolu sníží cenu, učiní tak i ostatní firmy. Pokud jedna z firem přistoupí ke zvýšení ceny, ostatní firmy tento krok nenásledují.
Poptávková křivka je složená ze dvou částí: jedna její část vyjadřuje reakci konkurentů na snížení ceny jednou firmou, druhá část absenci reakce konkurentů na zvýšení ceny jednou firmou. Poptávková křivka oligopolisty je elastičtější, když konkurenční firmy nesledují cenu, než když každou změnu ceny sledují. Křivka mezního příjmu není spojitá. Obr. str. 322

Modely oligopolu založené na teorii her
• Kooperativní
• Nekooperativní
Hráčem je každý účastník hry, který sám rozhoduje o volbě jedné z mnoha různých strategií.
Strategie je chápána jako každá z možných činností, pro kterou se může hráč v dané hře rozhodnout.
Výsledky představují konečné výnosy ze hry pro každého z hráčů. Jsou zachyceny ve výplatní matici.
Rovnováhu v teorii her chápeme jako výsledek takových strategických rozhodnutí firem, která vedou ke stabilnímu řešení, tj. nenutí je měnit své chování. Dvojice strategií, které označíme jako a*, b*, budou v rovnováze, když je a* nejlepší strategií firmy A při současném uplatnění strategie b* firmou B a b* je nejlepší strategií firmy B při současném uplatnění strategie a* firmou A. Toto je tzv. Nashova rovnováha. Důležitou součástí Nashovy rovnováhy je i nulový význam vzájemné informovanosti konkurentů.
Dosažení Nashovy rovnováhy nemusí vždy reprezentovat řešení, které je pro jednotlivé hráče řešením nejlepším (Vězňovo dilema).
Tendenci hráčů ke koordinaci a spolupráci můžeme pozorovat v souvislosti s tzv. opakovanými hrami (umožňují firmám hodnotit jejich vlastní pozici a získat informace o chování svého konkurenta).