2) Hospodářský cyklus, ekonomick

Hospodářský cyklus, ekonomick

obecně h. c. = výkyvy v ekonomické aktivitě, doprovázené opakovaným kolísáním reálného produktu, zaměstnanosti, investic, zisků a jiných veličin
v praxi – sledování pouze výkyvů reálného produktu

krátkodobé kolísání – několikaměsíční po sobě následující období pod vlivem sezónních událostí (vliv počasí v zemědělství a stavebnictví, rostoucí poptávka před vánocemi, vliv dovolených v létě atp.)

samostatným problémem jsou dlouhé Kondratěvovy vlny (50-60 let) – jsou vysvětlovány takovými událostmi jako např. války, objevy nových nalezišť zlata nebo klimatické změny, rozšiřování světového trhu

Juglarovy střednědobé cykly = konjunkturní cyklus
obsahuje dvě fáze:
• fáze k o n t r a k c e, tj. smršťování (poklesu) reálného produktu, která je zakončena dolníb bodem obratu (sedlo, dno),
• fáze e x p a n z e (též rozmach, vzestup), tj. růst reálného produktu. Na konci této fáze dochází k hornímu bodu obratu (vrchol).
Trendem je dlouhodobý vývoj potenciálního produktu, okolo kterého skutečný produkt kolícá (fluktuuje).
Trvá-li kontrakce dva a více po sobě následujících čtvrtletí, bývá označována jako r e c e s e. Zvláště dlouhé a hluboké recese jsou nazývány d e p r e s e m i. Období, kdy produkt vykazuje nulové přírustky, je obdobím s t a g n a c e.

Fáze kontrakce
dochází k poklesu poptávky resp. poptávaného množství, k odbytovým potížím a k růstu zásob. Roste nezaměstnanost a klesá reálný produkt.
• pokles AD (negativní poptávkový šok) je v modelu AD – AS spojen s poklesem cenové hladiny (ve skutečnosti jde spíše o pokles míry inflace),
• pokles AS (negativní nabídkový šok) v důsledku růstu cen vstupů je spojen s růstem cenové hladiny. Vysoká nezaměstnanost spojená s růstem cenové hladiny (s růstem míry inflace) bývá nazývána s t a g f l a c e.

Fáze expanze
dochází k růstu poptávky (resp. poptávaného množství), roste zaměstnanost i produkt
ex. dvě možnosti vývoje cenové hladiny: v případě pozitivního poptávkového šoku dochází k jejímu růstu, v případě pozitivního nabídkového šoku dochází k poklesu cenové hladiny

Teorie hospodářského cyklu
většina teorií podtrhuje význam spotřebních a investičních statků dlouhodobého užití
• primárně vnější – nacházejí příčiny hc ve výkyvech něčeho vně ekonomického systému (ve válkách, revolucích v objevech nalezišť zlata, v tempech růstu obyvatelstva, ve vědeckých průlomech atp.),
• primárně vnitřní – hledají mechanismy uvnitř ekonomického systému samého, takové, které vyvolávají sebegenerující hc, a to tak, že každá expanze plodí recesi a pokles a každý pokles plodí oživení a expanzi.

Nejznámější teorie hospodářského cyklu

1.) Politický hospodářský cyklus
Jeden z hlavních příkladů vnějších příčin hc.
Vychází z pozorování, že nakroekonomickou politiku určují volení představitelé, kteří se mohou pokoušet manipulovat ekonomikou tak, aby podpořili své volební vyhlídky.
Založena na třech předpokladech:
• ex nástroje ke stimulování ekonomiky,
• voličům se zamlouvají období s nízkou nezaměstnaností, rychlým ekonomickým růstem a nízkou inflací,
• politici chtějí být znovu zvoleni.

2.) Kombinování vnějších a vnitřních faktorů
při kombinovaném přístupu mohou otřesy vznikat vně ekonomiky, avšak vnitřní fungování ekonomiky je šíří a udržuje
vnější šoky – významným faktorem jsou investice; jsou ovlivněny růstem prodejů a produktu = p r i n c i p a k c e l e r á t o r u (je součástí téměř všech teorií hosp. cyklu)

Princip akcelerátoru je teorií o faktorech, které určují investice; zásoba kapitálu je v první řadě závislá na výši produkce, přírůstky k této zásobě se vynakládají pouze tehdy, roste-li produkt
podle principu akcelerátoru musí vůst prodeje stále stejnou rychlostí, mají-li investice zůstat stálé
akcelerátor je mocný činitel, který vyvolává hospodářskou nestabilitu; změny produktu se mohou mnohonásobně projevit jako obrovské změny v investicích

Interakce multiplikátoru a akcelerátoru
Klesne-li produkt rychle, vyvolá princip akcelerátoru negativní investice. Avšak hrubé investice do budov a zařízení stěží mohou být záporné, tím je dána dolní hranice určující možnou hloubku poklesu investic.
Krize tedy obsahuje zárodky vlastního zotavení, další pokles se musí zastavit. Poté musí přestat klesat i produkt. Firmy budou potřebovat určité obnovovací investice, takže hrubé investice vzrostou a v podnikovém sektoru začne oživení.
Sotva začne produkt růst, prostřednictvím akcelerátoru se vyvolají nové investice, ty dále zvýší růst produktu prostřednictvím multiplikátoru.
V určitém momentu se však růst produktu zpomalí, akcelerátor začne fungovat proti hospodářské expanzi.

Potenciální produkt = dlouhodobě udržitelná výše reálného GNP, při níž je dosahováno v ekonomické vysoké zaměstnanosti; představuje maximální hodnotu produktu, které lze dosáhnout, aniž dochází k napětí v produkční kapacitě země a k vyvolání inflačních tendencí.
Výše Y* určuje AD; AD má v důsledku růstu Y* tendenci růst.

Hospodářský cyklus vzniká, jestliže se urychlí nebo zpomalí hospodářská aktivita.

„Okunův zákon“
hospodářské cykly se přelévají i do zaměstnanosti a nezaměstnanosti
v období recese míra nezaměstnanosti roste
ex. těsný vztah mezi změnou produktu a změnou nezaměstnanosti objevený Arthurem Okunem (1929-1979)
Okunův zákon říká, že „na každá 2%, o něž GNP poklesne vzhledem k potenciálnímu produktu, se míra nezaměstnanosti zvýší o 1%“.
(např. klesne-li GNP ze 100% na 98%, zvýší se míra nezaměstnanosti ze 6% na 7%)

Mezera produktu je procentní odchylkou GNP od jeho potenciálu. Mezera nezaměstnanosti je odchylkou od její přirozené míry, vyjádřená v procentech.

Teorie ekonomického růstu
zabývá se dlouhodobým vývojem potenciálního produktu; v nejužším pojetí e. r. jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu na 1 obyvatele. Nejde o krátkodobé výkyvy skutečného produktu okolo dlouhodobého trendu.
Teorie ekonomického růstu studují faktory, které vedou k ekonomickému růstu v čase, a analyzují síly, které umožňují některým zemím růst rychle, některým pomalu a některým vůbec ne.

Tempo růstu produktu
g = (Yt – Yt-1) ÷ Yt-1 × 100 (v %)
vyjadřuje tempo růstu skutečného reálného produktu

Na tempo růstu nominálního produktu mají vliv dvě okolnosti:
• tempo růstu reálného produktu;
• míra inflace (tempo růstu cenové hladiny.

Zdroje ekonomického růstu
zdroje umožňující růst potenciálního produktu jsou tvořeny několika složkami, které mohou být různě strukturovány, a to např.:

1. lidské zdroje, a to:
• množství práce,
• její kvalifikace – tzv. lidský kapitál,

2. přírodní zdroje, a to:
• množství půdy a nerostného bohatství,
• kvalita těchto zdrojů,

3. kapitálové zdroje v podobě kapitálových statků, jejichž stav (zásoba) je obnovován a rozšiřován investicemi. Patří sem:
• stroje a zařízení, budovy, stavby aj.,
• technická úroveň těchto statků – jejich výkonnost, přesnost, pracovní a energetická náročnost atp.

Obecněji je možno tyto zdroje ekonomického růstu rozdělit do dvou skupin:
• kvantitativní: do výroby jsou zapojována nová kvanta práce, přírodních zdrojů a kapitálu se stejnými kvalitativními charakteristikami. Je-li e. r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako e x t e n z i v n í r ů s t.

• kvalitativní: zvyšování kvalifikace pracovníků, využívání kvalitnějších přírodních zdrojů, rozvoj technické úrovně fixního kapitálu. Součástí kvalitativních zdrojů je i informační vybavení a organizační začlenění jednotlivých faktorů do výroby a způsob jejich vzájemné kombinace. Bývají označovány také jako t e c h n o l o g i c k á z m ě n a. Technologická změna v podobě zkvalitňování kapitálových statků = zpředmětněná tech. změna. Je-li e.r. založen převážně na těchto zdrojích, bývá označován jako i n t e n z i v n í r ů s t.

v hospodářské realitě dochází v rozvinutých ekonomikách ke kombinaci obou typů zdrojů. Výsledkem je dlouhodobý růst potenciálního produktu. Konkrétní kvantifikací významu jednotlivých zdrojů růstu se zabývá r ů s t o v é ú č e t n i c t v í. Jde o určení podílu těchto zdrojů na přírůstku produktu.
Východiskem je neoklasická teorie rozdělování důchodu na bázi mezních produktivit jednotlivých výrobních faktorů.
Y = MPPK × K + MPPL × L

Růstové účetnictví