3.3 Centrálně plánovaná ekonomika
Dominantní pozici zaujímá centrální plán (co a jak pro koho vyrábět) – plán na alokaci zdrojů a rozdělení vytvořeného produktu. Chtějí předem zamezit neefektivnímu fungování hospodářství jako celku→ cíl nebyl nikdy dosažen (utopický projekt – nemělo to ani dostatečnou tendenci ke zdokonalování).
Má-li fungovat, musí splnit podmínky:
– úprava vlastnických poměrů – centralizace rozhodovacího aparátu.
– základem je státní forma vlastnictví – vlastník kapitálových statků je stát, doplňováno družstevní formou vlastnictví, může mu být přiznána formálně i rovnoprávnost. Avšak většinou se dostává do podřízenosti státní formě a začleňuje se do mechanismu centrálního závazného plánování. Soukromé vlastnictví (pokud existuje) je zcela okrajovou formou.
– vztah centra a hospodářských jednotek (ty nemají rozhodovací kompetence, musí vykonávat příkaz) je zprostředkován jedním či více mezičlánky.
Základem hospodářského rozvoje je racionální chování výrobců (snižování nákladů, úspora času atd.) – to vše je možné, když je výrobce zainteresován na zdokonalování. Výrobce (podnik) je v postavení podřízeném a pouze musí plnit zprostředkované příkazy z ekonomického centra (zainteresován jen na plnění několika ukazatelů – to ale nestačí).
