Specifika produkce veřejných statků

Dalším typem tržního selhání je tendence dávat přednost výrobě soukromých statků před výrobou veřejných statků.
Trh není schopen podněcovat výrobu veřejných statků, protože u nich není možné oddělit platící a neplatící spotřebitele vzhledem k jejich nedělitelnosti. Trh sám veřejné statky produkuje jen neochotně, a proto se většina ekonomů domnívá, že produkci veřejných statků nelze ponechat v soukromých rukou. Veřejné statky ( národní a veřejná bezpečnost, podpora výzkumu a vzdělání, zdravotnictví, monopoly – dálniční či železniční síť) – to vše je v evropské tradici v rukou veřejného sektoru. trh má tendenci vylučovat všechny ty, kdo za statky a služby neplatí, z možnosti využívání prospěchu, který přinášejí.

Tržní ekonomika vede k nerovnoměrnému rozdělování důchodů i majetku. Vytváří tendenci na jedné straně hromadit extremní bohatství a na druhé vytvářet pól chudoby. „Demokratický“ princip tržní ekonomiky nespočívá v principu jedna osoba = jeden hlas, ale v principu jedna Kč = jeden hlas.

Tržní ekonomiky trpí různými výkyvy, z nichž nejvýznamnější je střednědobý hospodářský cyklus spojený se střídáním fází konjuktury a recese.

Trh má tendenci nerovnoměrně rozdělovat ekonomické zdroje mezi veřejné a soukromé statky, preferuje statky soukromé před veřejnými. Výrobci totiž mohou manipulovat prostřednictvím reklamy s přáním spotřebitelů, dokonce jsou schopni některé „potřeby“ či přání uměle vytvářet.

Trh bude produkovat vše, o čem bude přesvědčí spotřebitele, že je pro něj výhodné a že to uspokojuje jeho potřeby či pseudopotřeby, a na co bude ochoten vydat část svého příjmu.
Přes všechny výhrady k působení tržního mechanismu je třeba zdůraznit, že k trhu neexistuje, jak nás naše zkušenosti s centrálně plánovanou a řízenou ekonomikou poučily, alternativa. Přes všechna tržní selhání a nedokonalosti je to životaschopný mechanismus, který dovede využít nejvíce potencionálních příležitostí ke skutečnému ekonomickému rozvoji.