Struktura vl. N výroby v hosp. praxi

Struktura vl. N výroby má v hosp. praxi dvě základní členění:

a) druhové členění N
– použití pro sledování, vyhodnocování a plánování N na výrobu v rámci výr. celku podle spotřeby jednotlivých druhů výr. činitelů
– účetní evidence, výsledovka

b) kalkulační (účelové) členění N
– základní metodický prostředek rozpočetnictví
– provádí se podle kalkulačního vzorce
– cílem je struktura N položek ve vztahu ke kalkulační jednici
– uplatnění při rozhodovacích úlohách ve vztahu k racionálnosti průběhu výr. procesů
– rozdělení N skupin na N přímé a nepřímé
– častěji se ale používá (viz kalkulační vzorec)
– má význam pro sledování N podle místa jejich vzniku

kalkulační jednice = jeden nebo násobek výrobků, služeb, skupin výrobků
ekonomika výroby – fin. N chápeme jako souhrnné položky v rámci jedné výr. jednotky
výrobní ekonomika – fin. N bezprostředně vynaložené na zhotovení konkrétního výrobku
SUBDODÁVKY PATŘÍ V KALK. VZORCI PŘED ZISK (ZA ÚPLNÉ VL. N VÝKONU).