1.3 Základní ekonomická souvislost užívání zdrojů – hranice výrobních možností

Tendence ekonomického pokroku:
● snaha maximalizovat výsledek vynakládání výrobních faktorů
● snaha využívat co nejúčinněji použitelné výrobní faktory
Zdroje a výsledky jsou v ekonomickém smyslu vzácné.
Využívání výrobních zdrojů je provázeno řadou zákonitostí. Dvě z nich tvoří východiska ekonomie, ty si objasníme:
➢ Omezenost zdrojů nutí k rozhodování, jaké množství výrobních faktorů a na jaké činnosti bude vyčleněno. Platí, že při stejném množství výrobních faktorů se vytváří různá množství rozdílných statků a služeb.
Hranice výrobních možností – množina maximálních výstupů ekonomiky – předpoklady – je-li dáno množství a kvalita výrobních faktorů, kterými společnost disponuje a jsou-li dány způsoby (technologie), pak existuje hranice výstupů, kterou není možno za daných podmínek překonat.

Př.: země provádí volbu mezi dvěma druhy statků, např. potravinami (statek x) a oděvy (statek y). Jsou dvě krajní možnosti, kdy zdroje budou určeny pro výrobu jediného statku (tzn. potraviny nebo oděvy). V těchto případech je výstupem jediný druh produkce, ostatní možnosti představují volbu, jejímž výsledkem je produkt tvořený jak potravinami, tak oděvy. Přitom platí, že rozšiřování výroby jednoho statku se může uskutečňovat jedině za cenu omezování výroby druhého statku.