34) Financování podniku

Financování podniku

Při financování a finančním řízení podniku je třeba vyřešit tyto nejdůležitější problémy:
1) Do čeho má podnik investovat
2) Z čeho má podnik investovat
3) Kolik ze získaných přínosů ponechat v podniku

Na stranu aktiv zapisujeme stav různých druhů majetku v hodnotovém vyjádření (v Kč). Na pořízení majetku
potřebujeme kapitál. Na stranu pasiv uvádíme, z jakých druhů kapitálu náš majetek pochází.

Význam financování a finančního řízení – Podstatou financování a finančního řízení je neustálé usměrňování
co nejvýhodnější struktury kapitálu a majetku. Úspěšnost této činnosti spočívá v tom, jak dokážeme uvést do souladu tyto základní okolnosti:
1) Každý investor preferuje více peněz než méně
2) Každý investor preferuje méně rizika než více
3) Každý investor preferuje stejné množství peněz dnes
spíše zítra

Faktor kvantity – ovlivňuje rozhodování tak, že dáváme přednost řešením, která nám slibují v daném období více finančních zdrojů.
Faktor rizika – nás ovlivňuje tím, že zvažujeme velikost očekávaných finančních zdrojů s ohledem na bezpečnost jejich získání.
Faktor času – nás zase ovlivňuje tak, že přihlížíme nejen k absolutní velikosti předpokládaných
finančních zdrojů, ale i jejich rozložení v čase.

Snahou finančních řízení podniku je zvyšování jeho finančních zdrojů, souhrnným ukazatelem pak je zvyšování
tržní hodnoty firmy.
Finanční řízení podniku zahrnuje dvě skupiny činností, a to:
1) Účetnictví a kontrolu
2) Finanční strategii

Cílem první skupiny činností je formulovat závěry a návrhy opatření na základě pohledu do minulosti.
Předmětem těchto činností je vedení účetnictví, daňová agendy apod. Dosažené evidované výsledky hospodaření podniku jsou podkladem pro jejich finanční analýzu. Druhá skupina činností se zaměřuje především na investiční rozhodování podniku a usměrňování struktury kapitálu včetně rozdělování finančních zdrojů. Tyto činnosti představují především pohled do budoucnosti a jsou podkladem pro finanční plán.

Zdroje financování – Podnik jako ekonomický subjekt rozlišuje finanční prostředky podle jejich původu na vlastní a cizí zdroje.
Financování z vlastních zdrojů zahrnuje:
1) Interní financování – provádí se využitím zisku po
zdanění a odpisů
2) Financování pomocí kapitálových vkladů – vlastník
vkládá do podniku finanční prostředky, které nabývají podobu podílu ve společnosti s ručením omezeným nebo akcií v akciové společnosti.
Financování z cizích zdrojů zahrnuje:
1) Obchodní úvěry – vznikají v důsledku časového
nesouladu mezi skutečným dodáním materiálu a placením dodávek
2) Bankovní úvěry – kapitál poskytne peněžní ústav za
sjednaných podmínek.

Zdroje se také člení z hlediska času, po který je můžeme využívat. Rozeznáváme zdroje krátkodobé a dlouhodobé. Kritériem pro členění z hlediska času je jeden rok.
Krátkodobé – zdroje financování může podnik získat i jako obchodní úvěr. Dodá-li našemu podniku jiný podnik (dodavatel) nějaký materiál, poskytuje nám tím v podstatě úvěr do té doby, dokud mu nezaplatíme. Zvláštním případem je zbožový úvěr – náklady na dodaný materiál nehradíme penězi, ale výrobky našeho podniku. Pokud jsou úvěry poskytovány v cizích měnách, hovoříme o devizových, popř. i o euroměnových úvěrech.

Úvěry Forma poskytnutí Formy splácení
1) Peněžní Peníze Peníze
2) Obchodní Zboží Peníze
3) Zbožové Zboží Zboží
4) Předplatné Peníze Zboží
5) Devizové a euroměnové Zahraniční peníze Zahraniční peníze

Finanční plánování a řízení – Plánování je proces formulace cílů a cest, kterými lze těchto cílů dosáhnout. Při finančním plánování promítáme možnosti financování a zhodnocování kapitálu do budoucnosti a posuzujeme, jak se projeví důsledky finančního a investičního rozhodování v hospodaření podniku. Výsledkem je finanční plán. Řeší v zásadě otázky „jak utratit peníze“. Finanční plánování pomáhá podniku vyhnout se chybám v budoucnosti.
Finanční pánování zahrnuje:
1) Stanovení finančních cílů podniku
2) Analýzu rozdílů mezi skutečným a cílovým (očekávaným) stavem
3) Souhrn opatření potřebných k dosažení cílů

Stejně jako při plánování všeobecně, rozeznáváme i při finančním plánování časový horizont, který je jeden rok. Je to nejdelší výhled v čase, který jsme předem určili. Podle toho rozeznáváme krátkodobé a dlouhodobé finanční plánování.
Krátkodobé finanční plánování – tím máme na mysli plánování s časovým horizontem několika
měsíců až jednoho roku. Krátkodobé finanční plánování souvisí zejména s běžnou hospodářskou činností podniku.
Dlouhodobé finanční plánování – se obvykle uplatňuje ve výhledu (na časovém horizontu) 2 až 5 let.
Existují však některé oblasti (např. plánování investic), kde se plánuje i s delším výhledem.
Souhrnný dlouhodobý finanční plán – vychází z uvažovaných projektů a dalších opatřeních, které
hodlá podnik realizovat na zvoleném časovém horizontu.

Finanční plánování i již probranou finanční analýzu zabezpečuje finanční útvar, který se zaměřuje zpravidla na tyto činnosti:
1) Financování podniku
2) Finanční řízení
3) Finanční plánování
4) Účetnictví
5) Statistiku

Zakladatelský rozpočet – ve finančním pánování představuje sestavení zakladatelského rozpočtu zvláštní případ. Souhrnným výsledkem je rozvaha, která obsahuje základní údaje o struktuře majetku a kapitálu. Je především podkladem pro rozhodnutí o tom, zda je reálné obstarat potřebný kapitál a zda tedy vskutku můžeme zahájit podnikatelskou činnost.

Souhrnný finanční plán – Finanční dopady realizace podnikatelských záměrů a dalších rozhodnutí managementu podniku, včetně organizačních a technických opatřeních, se promítají do souhrnného finančního plánu.
Souhrnný finanční plán se zpravidla zaměřuje na:
1) Odbyt a tržby
2) Výsledky hospodaření
3) Požadavky na majetek
4) Potřebu finančních zdrojů
5) Ekonomické předpoklady

Odbyt a tržby – Základním východiskem zde je výzkum trhu. Vzhledem k tomu, že v tržním
hospodářství je odhad budoucího vývoje odbytu a tržeb nejistý, používá se často intervalových odhadů, které vyjadřují horní (optimistickou) a dolní (pesimistickou) variantu očekávaných příjmů z prodeje.
Výsledky hospodaření – Do výsledků hospodaření se promítají všechny plánované činnosti podniku.
Výsledky hospodaření podniku se promítají do plánu tvorby zisku, plánu peněžních příjmů a výdajů a do plánované rozvahy.
Plán tvorby zisku – obsahuje údaje, které jsou shrnutím podkladů vyplývajících z analýzy a průzkumu
trhu na straně jedné a věcných i ekonomických předpokladů zabezpečení výroby na straně druhé.
Plán peněžních příjmů a výdajů – je shrnutím údajů o očekávaném pohybu peněžních prostředků,
tedy o peněžních tocích.
Požadavky na majetek – Součástí plánu jsou uvažované kapitálové výdaje, především:
1) Investice na pořízení HIM – pro obnovu a technické zhodnocení
– pro rozvoj podniku
2) Výdaje na inovace výrobků
3) Ekologické výdaje
Potřeba finančních zdrojů – Zde se plán zaměřuje na možnosti obstarání potřebného kapitálu.
Ekonomické předpoklady – Podnik jako ekonomický systém je propojen s jeho ekonomickým okolím.
Perspektivní chování okolí podniku je významným činitelem, který ovlivňuje jeho rozvoj.

Finanční plánování je specificky zaměřená, kvalifikovaná činnost, jejímž výsledkem je takové řešení,
které zabezpečuje žádoucí výnosovou situaci a finanční stabilitu podniku na zvoleném časovém horizontu.
Finanční plánování se zaměřuje na vyjádření a hodnocení ekonomických důsledků realizace komplexu opatření, která mají v podniku uskutečnit v daném výhledu.
Pro řízení podniku má rovnocenný význam jak krátkodobé, tak i dlouhodobé finanční plánování. Oba typy plánování se vzájemně doplňují a jsou propojeny především plánováním hotovosti, které si klade za cíl udržovat solventnost a likviditu podniku.
Hodnocení podnikatelských záměrů je důležitou součástí dlouhodobého plánování. Zejména v této oblasti se používají specifické metody hodnocení, především výpočet doby návratnosti úvěru, testování výnosnosti pomocí výpočtu netto současné hodnoty peněžních toků a výpočet vnitřního výnosového procenta.
Komplex důsledků realizace všech plánovaných akcí se do tvorby zisku, očekávaného vývoje hotovosti a rozvahy nejúčelněji promítají za podpory speciálních počítačových programů.