22) Všeobecná rovnováha

Mikroekonomie

22. Všeobecná rovnováha

Analýza všeobecné (celkové) rovnováhy konstruuje model ekonomiky odrážející vzájemnou propojenost jednotlivých trhů.
Předpoklady modelu všeobecné rovnováhy:
1. Existují jen dva lidé tvořící společnost – A a E
2. Existují pouze dva statky – X a Y a spotřebitelé za ně utrácejí celý svůj příjem
3. Existují pouze dva výrobní faktory
4. Existují pouze dvě firmy, které dané statky vyrábějí
5. Všechny trhy jsou dokonale konkurenční
6. Existuje pouze naturální směna
7. Ekonomika je uzavřená, neexistuje zde zahraniční obchod
Tento model je označován model 2 x 2 x 2 x 2.
Lze identifikovat 6 trhů:
• Trh práce při výrobě X a trh práce při výrobě Y.
• Trh kapitálu při výrobě X a trh kapitálu při výrobě Y.
• Trhy finálních statků – X a Y.
Situace všeobecné rovnováhy předpokládá rovnovážný stav ve výrobě a spotřebě současně, musí být tedy splněny tyto předpoklady:
1. Efektivnost ve výrobě – nesmí být možné přerozdělit dostupné výrobní faktory tak, aby bylo vyrobeno více jednoho statku při nezměněném množství ostatních statků.
2. Efektivnost ve směně – nesmí být možné přerozdělit danou zásobu statků tak, aby se zvýšil užitek jednoho spotřebitele a užitek ostatních spotřebitelů se nezměnil.
3. Výrobně spotřební efektivnost (dosažení efektivní kombinace vyrobených statků) – nesmí být možné změnit strukturu výroby tak, že se zvýší užitek jednoho spotřebitele, aniž by se snížil užitek jiného spotřebitele.
Efektivnost – Jestliže existuje více prospěšných činností, můžeme situaci označit za efektivní, jestliže jedna z těchto činností nemůže být zvýšena bez současného snížení jiné činnosti.

Efektivnost ve výrobě
Fixní množství zdrojů bude v ekonomice efektivně rozmístěno tehdy, jestliže nebude možné vyrobit jednoho statku více, aniž by bylo nutné omezit výrobu jiného statku.
Musíme sledovat nejen alokaci zdrojů v rámci určité firmy, ale také, jak jsou zdroje rozdělovány mezi firmy. Výslednou informaci získáme prostřednictvím tří postupných kroků zaměřených na rozhodování o:
1. alokaci vstupů uvnitř firmy
2. alokaci vstupů mezi firmy
3. struktuře výstupu firmy
Shrneme-li podmínky, které musí být dodrženy ve všech těchto 3 situacích, získáme alokační pravidla, jejichž platnost je předpokladem efektivního průběhu výroby.
Optimální výběr vstupů jednou firmou
1. alokační pravidlo: První podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu v rámci firmy, při níž je mezní míra technické substituce obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejná a oba výrobní faktory jsou zcela využity.
Krabicové schéma a křivka hranice výrobních možností:
Krabicové schéma výroby ukazuje všechny možné způsoby alokace dvou výrobních faktorů mezi výrobu dvou produktů. Obr. str. 446
Křivka spojující body dotyku izokvant je nazývána smluvní křivkou a všechny body na této křivce představují efektivní alokaci práce a kapitálu.
Podmínkou efektivní výroby je, že mezní míra technické substituce kapitálu za práci ve výrobě X se musí rovnat mezní míře technické substituce kapitálu za práci ve výrobě Y.
Je-li výroba efektivní, říkáme, že ekonomika vyrábí na hranici výrobních možností.
Hranice výrobních možností (PPF) znázorňuje alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Technologický pokrok ve výrobě statku X či Y, případně zvýšení či pokles dostupných zdrojů pro výrobu těchto produktů, se projeví posunem křivky hranice výrobních možností. Obr. str. 448
Body na křivce hranice výrobních možností musí korespondovat s body na smluvní křivce.
Směrnice křivky hranice výrobních možností se nazývá mezní míra transformace produktu MRPT (o kolik jednotek musí být snížena výroba jednoho statku, aby mohla být vyrobena dodatečná jednotka jiného statku). MRPT = – dY / dX = MPY / MPX
MRPT je rovna poměru mezních nákladů obou statků: MRPT = MCX / MCY
Růst MRPT ovlivňují:
1. Klesající výnosy – vzrůstající výstup statku X zvýší MCX, zatímco pokles produktu Y bude snižovat MCY.
2. Specializované vstupy – některé vstupy jsou výhodnější pro výrobu jednoho statku než pro výrobu statku druhého. Růst X by vyžadoval použití dodatečných méně vhodných vstupů ve výrobě tohoto statku (růst MCX). Nižší produkt Y by mohl být vyráběn pouze vhodnějšími vstupy.
3. Rozdíly ve fondové náročnosti výroby statků – jestliže je např. výroba statku X více kapitálově náročná než výroby statku Y, potom v každém bodě smluvní křivky výroby převyšuje poměr K ku L ve výrobě X poměr K ku L ve výrobě Y.
Alternativní náklady – pro výrobu většího množství jednoho statku je nutné omezit výrobu statku jiného za předpokladu fixních výrobních faktorů. Zákon rostoucích alternativních nákladů vyjadřuje skutečnost, že čím více je určitého statku vyráběno, tím vyšší jsou alternativní náklady těchto dodatečných jednotek statku. V případě konstantních alternativních nákladů by PPF byla přímkou.
Efektivní rozmístění zdrojů mezi firmy
2. alokační pravidlo: Druhou podmínkou efektivnosti výroby je taková alokace fixního množství práce a kapitálu mezi obě firmy, při níž je mezní produkt obou výrobních faktorů pro oba vyráběné statky stejný. Obr. str. 453
Efektivní volba struktury produktu firmou
3. alokační pravidlo: Třetí podmínkou efektivnosti výroby je taková struktura výroby obou statků, při níž je mezní míra transformace produktu u obou firem stejná.

Efektivnost směny
Rozdělení fixního množství statku je efektivní, jestliže jeho přerozdělení nemůže být ani jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by současně nebyl poškozen jiný spotřebitel.
Podmínkou efektivního rozdělení statků mezi spotřebitele je, že MRSC mezi jakýmikoliv dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná.
Krabicové schéma směny – znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení dvou statků mezi dva spotřebitele. Všechny rovnovážné body leží na smluvní křivce (spojuje body, v nichž se dotýkají indiferenční křivky spotřebitele A a E). Pro efektivní směnu platí, že mezní míra substituce se rovná u obou spotřebitelů.

Výrobně spotřební efektivnost
Podmínka výroby správné kombinace statků: poměr, ve kterém jsou dva statky nahraditelné ve spotřebě, se musí shodovat s poměrem, v němž jsou nahraditelné ve výrobě: MRSC = MRPT
Obr. str. 459. Optimální rozdělení obou statků mezi spotřebitele by mělo být představováno tím bodem na smluvní křivce, ve kterém směrnice jejich indiferenčních křivek je shodná se směrnicí křivky hranice výrobních možností v bodě R.

Podmínky pro dosažení celkové rovnováhy:
• Mezní míra technické substituce každého výrobního faktoru za každý jiný výrobní faktor by měla být stejná pro všechny statky
• Mezní míra substituce každého statku za každý jiný statek by měla být stejná pro všechny spotřebitele
• Společná mezní míra substituce by se měla rovnat společné mezní míře transformace pro všechny páry statků

Dosažení všeobecné rovnováhy
Všeobecné rovnováhy je dosahováno prostřednictvím cenového systému.
Cenový systém a efektivnost výroby
• Teorie trhu práce:
V rovnovážné situaci platí: MPLX * PX = w = MPLY * PY
MRPT = MPLY / MPLX = PX / PY
• Teorie firmy:
Firma volí takovou kombinaci vstupů, která odpovídá bodu, v němž se izokosta dotýká izokvanty: MRTS = w / r
Rovnováha nastane v okamžiku, kdy poměr cen obou produktů bude takový, že izokvanty vyjadřující odpovídající objem produktu X a Y se budou dotýkat cenové přímky ve stejném bodě. Obr. str. 464
Cenový systém a efektivnost ve směně
• Teorie chování spotřebitele:
Spotřebitel volí takovou kombinaci statků, která odpovídá bodu, v němž se linie rozpočtu dotýká jeho nejvyšší možné indiferenční křivky: MRSC = PX / PY
Rovnovážný cenový poměr: indiferenční křivky se dotýkají cenové přímky ve stejném bodě a bod dotyku je bodem smluvní křivky směny. Obr. str. 466
Cenový systém a všeobecná rovnováha
Všeobecná rovnováha nastává v okamžiku, kdy se spotřebitelé i výrobci setkávají se stejnými cenami a přijímají je: MRPT = PY / PX = MRSC